„Nechtěl jsem se k ničemu vyjadřovat. Různých prohlášení je až až. Množství dotazů, které mně přicházejí od věřících, mě však vede, abych nabídl své zkušenosti veřejně," více se dočtete níže v textu Mons. Petra Piťhy.
Situace, v níž jsme se ocitli, je zcela nepřehledná, nemáme potřebné informace, všechno se po hodinách mění. Je zřejmé, že lidé ve vedení státu si nevědí rady. To jim nelze vyčítat. Zneužití situace pro vlastní prospěch je ovšem nemravný, možná i trestný čin. Kromě celosvětových všeznalců bez kompetence a tedy bez konkrétní odpovědnosti si neví rady nikdo. Ukazuje se tedy, že opravdu ve všem se každý jednotlivec musí aktuálně rozhodovat sám. Bohužel nelze čekat, že se budou lidé rozhodovat racionálně, uváženě a s ohledem na druhé, ba dokonce, že se vůbec budou rozhodovat a nebudou jen reaktivně reagovat. K tomu všemu mohu říct jediné, že je to jako s počasím. Je naprosto zbytečné diskutovat, popř. vynést odsudek deště. Prší, a proto zůstanu doma, musím-li vyjít, vezmu si pláštěnku, gumáky a deštník. Jednoduše leje a musím se podle toho chovat.
Co jsem zatím napsal, je obecně platné. Nyní budu uvažovat o tom, jak se mohou zachovat věřící, především katolíci. Hned řeknu, že obecnou radu dát nelze právě tak, jako nelze pacientům sdělit, jaká je obecně platná úlevová poloha.
Jisté je, že daná situace je naléhavou Boží výzvou, abychom se zamysleli nad kvalitou své víry. Jde o osobní víru a každodenní praxi duchovního života. Otázky mně kladené se vesměs týkají problému mše svaté a přijímání Těla Páně. Následně pak svátosti smíření. Je frapantní, jak jsou věřící novou situací zaskočeni. Je to přirozený důsledek našeho namnoze konzumního přístupu k bohoslužbám. „Tady jsem, račte mě zaujmout, pobavit, nerušit a dlouho nezdržovat. Jsme vaši zákazníci, neplatíme vás, ale jste na nás závislí.“ Úspěšný je kněz, který to vše dobře prodává. Mnoho lidí nechodí dnes do kostela ke sv. Ignáci, Josefu, Markétě, ale chodí ke Koťátkovi, Čapájevovi, Camralovi….